Detail knihy #31

Kuchař, Jaroslav - Utěšený, Slavomír (ed.) + kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český ČSAV

Čeština všední i nevšední; Čtvrtý výběr jazykových koutků Čs. rozhlasu z dialektologie, frazeologie a onomastiky

Academia

1972

510-21-862

rozhlas; Čs. rozhlas, stanice Praha; Jazykový koutek Československého rozhlasu

492

1,95 s.

Tematické

Tato kniha navazuje na předchozí svazky Jazykových koutků Československého rozhlasu. Jsou tu ukázky z práce dialektologů, kteří se vypravili do terénu s magnetofonem a dotazníky. Jejich výsledky pak vykládají slova z oblasti práce na poli, řemesel, jídla, oděvu, lidových jmen rostlin a zvířat. Zahrnuta je i čeština, kterou mluví zahraniční Češi. Následují příspěvky o původu a významu některých rčení domácích i mezinárodních. Konec tvoří výklady o vzniku našich příjmení, místních jménech a jménech částí Prahy. Publikace obsahuje přílohu: mapku nářečí českého jazyka.

Antroponomastika

jak vznikala česká příjmení; jména slovanská (jednočlenná/dvoučlenná); jméno Josef a jeho obměny; ženská jména; jméno Anna (původ a jeho obměny); základní typy příjmení; jména mužů podle žen (Václav Kateřiny, Hynek Lidmilin, Mikuláš Anežky, Marušák, Zuzaňák apod.); větná příjmení (sloveso v minulém/přítomném čase, rozkazovacím způsobu, podstatné jméno rozvité přídavným jménem); česká příjmení cizího původu; neprůhledná příjmení (jazykový obyčej, staročeská, zaniklá slova, nářečí, starý pravopis); příjmení z krajového hlediska (po otci, křesťanská, poloha obydlí, národní jména, názvy zemí a krajů, stavení, zaniklá zaměstnání, tělesné vlastnosti, názvy podle zvířat, rostlinné názvosloví, názvy potravin, činnosti osob, materiál); příjmení podle nápadné povahové vlastnosti nositele; příjmení Hroch

Etnolingvistika

magie slova v lidovém jazyce (učení mučení, sliby chyby, kosa na kámen, prach a broky, hrách a kroupy, kost a kůže, darebák darebná); dětské říkanky (enyky benyky, třesky plesky, láry fáry, techtle mechtle, hokus pokus, šišli mišli); hádanky, říkadla a rozpočítadla v lidovém jazyce

Jazyk a styl jednotlivých autorů a děl

pronikání nářečí do literatury (J. Š. Kubín, M. Kršková, J. Kajer, M. Kubátová, J. Horáček); nářečí na mapě klasické české literatury (Naši furianti, Maryša, K. Světlá, B. Němcová, J. Glazarová, J. Herben, L. Stehlík); míra dialektismů v literárních textech; Petr Bezruč - báseň Leonidas (Gigula - Lysá); Klaretův latinsko-český slovník - 39 různých názvů hub; Bezručova báseň 70 000; E. Bass: Lidé z maringotek (piškuntálie); V. Rada, J. Žák: Pan Posleda, přitel študáků (piškuntálové); román Jaromíra Johna - "je to s tebou kucmoch"; J. Š. Baar: Osmačtyřicátníci; pohádka o perníkové chaloupce B. Němcové; slovo "holička/holičky" v literatuře; J. Horáček - Kerkonošský muderlanti ("Pro samý koháty, mitken a šmejhol nebylo v zejmě do baráku ani z něj vidět na kousek sjeta."); F. Hrubín - Říkejte si se mnou

Jazyková a stylistická problematika překladu

dabing amerického filmu Úžasná událost - "piškuntálek"

Jednotlivá nářečí

východočeský akuzativ-nominativ (psi honili kluci, viděl jsem vojáci, poldove honili zloději, dojdi pro rohlici); tvary 1. pádu s koncovkou -ove (synove, strejcove, kosove); charakteristické severovýchodočeské tvaroslovné znaky; charakteristické znaky pro středočeské nářečí (starej, vokno, mlíko); zvláštní tvary přídavných jmen ve středočeském nářečí (stareho, na pravom, velkom, zleho, dobrejm, kyselejm); nářeční škádlivky (cverček cverká na mezi, že ho cverkať nemerzí; debe bele štere rebe); moravismy (zatměl, votměl, dědina, haluz, včil, toť, tož); pejorativní výrazy (ksicht, fotr, handlíř, kšeft); jazyk ve Štokách; starobylá východočeština okolo Střelína u Vratislavi; enklávy češtiny v pohraničních oblastech na Balkáně (rumunská, chorvatská a srbská čeština); našinci ve Spojených státech (tlak americké jazykové struktury, poameričtění); valašské názvosloví hub; ovocná periodizace letního období (v merunkach, v hruškach, ve švestkach); skládanky na mlácení cepem; obrazná rčení se slovy "řešeto" a "řičice"

Jednotlivá období vývoje češtiny, osobnosti, díla (po roce 1800)

František Cuřín: Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech, 1967 (cestopis po českých jazykových krajích v 17. a 18. století); Primus Sobotka: Kratochvilná historie měst a míst v zemích koruny svatováclavské, 1884; Otakar Bystřina: Jak se naši škádlívají, 1924; Atlas ČSSR, 1968; Český jazykový atlas; Slovanský jazykový atlas; Václav Machek: Česká a slovenská jména rostlin, 1954; Antonín Profous: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny; Vladimír Šmilauer: Osídlení Čech ve světle místních jmen

Jednotlivé rozdíly mezi nářečími

ztráta, nebo vkládání samohlásky (kerk, prestýnek, skerze × mlnář, vevrka apod.); krácení × dloužení samohlásek v jednotlivých nářečích (tisic, klučik, knofliček, vokynko, kladivko × móře píva, bréčet, vzádu, bólí); zdroje expresivity v nářečích (f, g, žď); výslovnost "sh": [sch] × [zh]; pestrost nářečních koncovek 3. os. mn. č. (chodí, choďá, chodža, choďeji, choďej, chodijou, chodijó, chodijú, chodija); rozdíly v nářečním tvoření slov (slepice, jalovice - slípka, jalůvka); zdrobněliny (kopýtce, kladívce, kolce, brde, okénce, fajča, fajčisko, kdokolvíček, cosinečko); podoby rodinného jména (Novákovi, Nováků, Nováci, Novákovic, Švejdouc, Kožiké, Juránci, Tomečci, Novákovum, Novákovejma); přídavná jména přivlastňovací (bratrovýho syna, bratrovej syn, bratru syn, tatínkovo sestra, tatínkov sestra, tatínkova klobouk, tatínka bratr, sestry kluk); přidávání částic k ukazovacím zájmenům a příslovcím (tendlecten, tojten, henten, tuten, tentononc, tendlenten, tentoť, támle, semle); zájmenná příslovce času (nynčko, nejčko, íčkrdle, nynie, včilky, teďkonc); deiktická příslovce místa (kdežpak, depa, toťkaj, támhle, tamdlenc, ztamodtaď, vocáť, pocáť); přitakávání (jo, jó, jou, ju, ba, no, m-hm, áno, ba jo, šak, ba arci že jo); keř - kopec, křoví - kopči/kopši; výzkum - zjišťování krajových jazykových rozdílů; do lesa × do háje × do hory; přírodní pojmenování (les, háj, křoví, houštiny, pramen, studánka, kámen, hrb, vrch, cesta, stezka, rostliny a stromy, části stromů, červená × černá jahoda, maliní a ostružiní, houby, lopuchové plody); ptačí a hmyzí říše (kukačka/žežulka, dudek, netopýr, motýl, můra, vosa, včela, sršeň, čmelák, ovád - hovado, slunéčko sedmitečné, chroust, ponrava, žížala, pavouci a brouci, kobylka, ruměnice pospolná, škvor); přírodní jevy (deštivé počasí, meteorologické výrazy, bouřka, sněhové přeháňky, názvy měsíců); označení osob podle pohlaví, věku a příbuzenských vztahů; přátelství, přízeň a kamarád; vlastnosti a činnosti člověka; přezdívky lidí + pojmenování na základě jejich špatné povahy; nešikovnost v lidových rčeních; přirovnání o člověku (vlastnost, činnost, postava, vzhled); výrazy vychytralosti; obytná stavení (části, pokoje, nábytek); zatopíme si; hrnce na kvítí (květník, koflík, puclák, vrhlík); bačkory a papuče (+ v lidových nářečích); kastrol a rendlík; sběračky a kvedlačky; tvoření nářečních pojmenování jídel (zapomenutá pojmenování, náhrady za cizí prvky, nová slova); pokrmy (jídla z brambor, brambory, polévky, posvícenské pečivo, vánočka, štědrovečerní jídelníček, výslužka ze zabijačky, mléko, kucmoch/kaše); polní pozemky (pole, role, lado, lán, sád); pluh a jeho součásti; kosa; sekání a posekání; žít (žnout); pojmenování špatných sekáčů, ženců; pšenice a žito; pojmenování zaschlé květní korunky jablka nebo hrušky; švestky, slívy a trnky; zemědělské názvosloví; řičice/řešeto/síto; výrazy volání na drůbež; druhé, pozdní husy; pojmenování nemocí dobytka (+ porodnické dění); vozhřivka; lesnictví (dřevorubec, práce v lese, sekera, opracovávání dřeva); stavby na řece, lávky a přívozy, mosty; čap a požerák; názvosloví o dobývání českých granátů; krajkářské nástroje, motivy a vzory; psací potřeby; mince a platidla; určování velikosti, míry a poměřování; názvy nemocí v lidovém léčení; infekční choroby; verbování a rukování; chrastítka a rachotivé hračky; hrát si na honěnou; schovávaná s pikolou; míč; hra špaček; házet žabky; klouzačka a klouzat se; vítáme vás a spojení označující návštěvu; lidové tance; posvícení a hodování; koleda; názvy radovánek a kratochvílí (mumraj, merenda, bál); maska a maškaráda; bouřlivá vyvrcholení masopustu (ostatky a končiny); slova pro základ tvorby příjmení

Kontakty češtiny s jazyky neslovanskými

vytlačování germanismů na okraj slovní zásoby (fusakle, kumšt, šmakovat, presovat, fotr, furt, kór, kách, gród); mezinárodní květomluva; zvuky ptáků; původ slova "kamarád"; vliv latiny na dětské hry (pila, trantribus, vogo, škatule)

Kontakty češtiny s jazyky slovanskými

názvy měsíců ve slovanských jazycích; "míč" ve všech slovanských jazycích

Obecné otázky dialektologie a jazykového zeměpisu

přehled našich nářečí; úpadek nářečí (jediný živý dialekt na Chodsku v Postřekově); funkce nářečí v jazykovém styku; interdialekty; vztah mezi spisovným a lidovým jazykem (žehlička za cihličku); jak se mluví v pohraničí; nářečí jako zdroj groteskní komiky; česká dialektologie; dialektologické práce a knihy; jazykový zeměpis; jazykové atlasy a nářeční monografie; srovnávací slovanská jazykověda

Původ a význam frazémů

zdroje a vznik rčení; černý les × zelený háj; roste jako dřevo v lese; vypadá, jako by kobylky louskal; už je v limbu; jít po větru; jít po hlase; Petr má sólo / otvírá se nebe a vylétá boží posel / to se Panenka Maria vozí na ohnivém voze / čerti se žení / čerti hrají kuželky; rčení s výrazy "vruby, vroubky, sekyry"; smrdí jako cap; slaný jak živica; stoji jak svaty v rampuchu; ty gyzde; do klamona/klamora/klamola; být na holičkách / zůstat na holičkách apod.; mít pro strach uděláno; vzít/brát rozum do hrsti; na stará kolena; symboly smrti (být na prknech, už je pod drnem, odzvonili mu umíráčkem, už ho země kryje); chyba lávky; dělat okolky; kout pikle; není na tom ani zbla pravdy; nechat na pospas; vzít na paškál; jít k duhu; zvířata ve rčeních (studený jako psí čumák, je to pro kočku, odejít s kvíčalou, být s někým na štíru, oslí můstky, hodit někomu červeného kohouta na střechu); projet něco; rčení vztahující se k našim městům (stověžatá, zlatá matička Praha, černé Kladno, uděláno humpolácky, mordie Klatovy, dlouhá jak Lovosice, posílání do Bohnic, do Kroměříže); schovat si něco pro strýčka Příhodu; pamatovat na navrátila; honit Davida; stará Blažková; na svatého Jindy; poradit se s Vaňkem; výrazy z vojenského prostředí (pořídili jak sedláci u Chlumce, obléci bílý kabát); slovní spojení s dějinnými osobnostmi (starý jako Žižka, za krále Holce); náboženské výrazy (držet jak helvetská víra, koniášovat); je z Berouna; ženich od Drážďan; posedl ho Mařík; v Jiříkově vidění; nemocný pracuje k smrti / žena pracuje k porodu; město lehlo popelem; obrací oči v sloup; položit zemi ladem; hodina/lhůta vypršela; to je metr; mrtvá/okurková sezóna; dát si bacha; stát vachu; dělat haura; dát/dostat kvinde; dát/dostat košem; když není kocour doma, myši mají pré; Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.; znám své Pappenheimské; míti filipa; protimluvy (držet někomu palec, zlomit vaz, srazit vaz, držet se něčeho zuby nehty, držet někoho v hrsti, držet se zpátky); mít kliku; táhne se jako červená nit; ví, kde ho bota tlačí; jde to jako po máslo; mít máslo na hlavě; jedná s ním jako s máslem; prokázat někomu medvědí službu; je to liška podšitá; uhlířská víra; plnou parou / na plné obrátky / na plný plyn; obrazná rčení (je nám něco proti srsti, házet klacky pod nohy, lámat hůl, pouštět si hubu na špacír, sebrat svých pět švestek, dát mu nůž na krk, začít od Adama, prodat se za jidášský groš apod.)

Původ a význam jednotlivých slov

les; háj; hvozd; luhy; křoví; houšť/houština; mládí/mlází; pramen; zřídlo; studánka; kadlubek; lidové názvy z prostředí vorařského (tečiště, voda dobrovolná, potopený kamení, rozmarní voda, dřenice); oblázek; kamýk/kamejček; hrb; hrob; hrobka; kyčera; vrch/vráž; grúň; stezka; cesta; silnice; chodník; pouť; trať; dráha; jména rostlin (devětsil, černobýl, jitrocel); dřevo; smrk; jedle; borovice; jalovice; modřín (verpán / skřivánčí dřevo); názvy hub (křemenáč, kozák, podmáselník, ryzec, koloděj, holubinky, špička, pečárka, pýchavka, muchomůrka, chříč); rostlinné názvosloví (prvosenka jarní, jaterník, sedmikráska/chudobka, koniklec, kapradí, čertkus, plavuň, posed); netopýr; ovád - hovado; ponrava; žížala; pavouk a brouk; kobylka; ruměnice pospolná; škvor; fukéř/fukýř; futeř; názvy měsíců; přátelství; přízeň; kamarád; piškuntálek; kastrol; kucmoch; cvíbok; piškot; lado; lán; sád; pluh; kosa; pšenice a žito; švestka; kadlátko; pereny; perna/perny; řičice; vozhřivka; čap; inkoust; tužka; mince (šesták, trojník, krejcar, tolar a dolar); nemoci (cholera, mor, rakovina, tuberkulóza); narukovat; špaček; štědrý; koleda; kalendář; masopust; karneval; maškaráda; bál; mumraj; merenda; maska a maškaráda; holičky; okolky; pikle; ani zbla/stébla; duh a neduh; Vaněk; práce a pracovat; metr; klika

Toponomastika

obecně o toponomastice a zeměpisných jménech; jména pomístní (názvy osad, polností, luk, potoků, rybníků, skal, vrchů, cest, významnějšího místa); Hamry a Hutě; Flusárna/Pazderna/Salajka; Vinice a Vinohrady; Obcizna; Manina; Záhata; Arenda; pomístní jména v pohraničí; názvy osad (tvoření - vrchnost, lidově, soutěží); nejčastější chyby při pokusech o výklad původu místních jmen (Hraběšín, Radobýl, Sebuzín, Domažlice apod.); zaniklá slova v místních jménech; podivné obměny místních jmen; záhadný původ některých místních jmen; názvy osad podle vodních toků, u kterých leží; místní jména odvozená od slova "tresť"; místní jména odvozená od slovesných základů (Kouřim, Postupim); názvy vzniklé složením (Nelahoze-ves); místní jména z názvů národů a kmenů (Doudleby, Srby, Bavory, Korutany, Uhry); dvoučlenné složeniny místních názvů (Postoloprty, Řeporyje, Holohlavy, Žabovřesky apod.); místní názvy podle zaměstnání obyvatel (Masná, Rybná, Celetná, Vinary, Řepníky, Kladruby apod.); nejčastější místní jména - Újezdy a Lhoty; názvy oblastí podle vymýcení lesa (Paseka, Mýto, Žďár apod.); hornické místní názvy v Krušných horách (Měděnec, Rudný potok, České Hamry, Vysoká Štola apod.); názvy hradů a zámků; jak k nám promlouvá příroda z místních jmen (Borová, Vysočina, Kameničky, Bystřice, Polnička, Poříčí apod.); záhadné typy místních jmen (Litoměřice, Děčín, Česká Lípa, Liberec); obyvatelská jména českých míst (Všetaty, Kralupy, Hustopeče, Vodňany, Rokycany, Neratovice, Budějovice apod.); přivlastňovací jména českých míst (Karlín, Vsetín, Kolín, Adamov, Dobříš, Unhošť, Příbram, Hostivice, Králův Dvůr, Hradec Králové apod.); věcná jména českých míst (Počátky, Loket, Ostrava, Krupka, Opočno, Louny, Jablonec nad Nisou, Paka, Česká Lípa, Lipno, Železný Brod, Kutná Hora apod.); cizí jména českých míst (Přimda, Morava, Doksy, Křemže, Chomutov apod.); místní jména na území Prahy (obyvatelská, věcná, přivlastňovací a cizí); jména pražských ulic (povaha terénu, význačná událost, kostel/klášter, význačné domy, opevnění, trhy, řemeslníci, město, nejbližší okolí, hory a řeky); exonyma - česká jména západoevropských měst (církevní, obchodní, kulturní, školské, politické či válečné vztahy); nejstarší podoby cizích místních jmen (Řím, Řezno, Mohuč, Vídeň, Benátky)

Tvoření slov

luh - lužní, luhový, lužnatý

Ne

Ne