Detail knihy #55

Daneš, František

Dokulil, Miloš

Hausenblas, Karel

Jedlička, Alois

Kuchař, Jaroslav

Šmilauer, Vladimír

Váhala, František

Helcl, Miloš

O češtině pro Čechy

Orbis

1960

bez ISBN

původní

272

3 s.

Tematické

Kniha O češtině pro Čechy je určena primárně novinářům jako příručka pro náležitou práci s jazykem jakožto nástrojem jejich práce. Má být alternativou k učebnicím jazyka, jejím hlavním cílem je poskytnout čtenáři vhled do "ducha jazyka", čtenář má zdokonalit své dovednosti například na základě uchopení vývojových tendencí. Velká pozornost je kladena na problematiku skloňování a odborného stylu.

Jednotlivá období vývoje češtiny, osobnosti, díla (1500–1800)

vývoj jazykové kultury; obohacování slovní zásoby; pobělohorská doba jako zastavení rozvoje slovní zásoby; vývoj slovesných kategorií; vývoj časovacích typů

Jednotlivá období vývoje češtiny, osobnosti, díla (do roku 1500)

vývoj jazykové kultury; obohacování slovní zásoby (praslovanská slovní zásoba je lexikem prvobytně pospolné společnosti); Hospodine, pomiluj ny; vývoj slovesných kategorií; vývoj časovacích typů

Jednotlivá období vývoje češtiny, osobnosti, díla (po roce 1800)

vývoj české jazykové kultury až do doby současné; obohacování slovní zásoby: obrozenská terminologie a Jungmannův slovník; vývoj slovesných kategorií; vývoj časovacích typů

Morfologické kategorie

vývoj slovesných kategorií; vývojové tendence českého slovesa (v době vydání knihy); kolísání v životnosti; jmenný rod cizích místních jmen; rozdíly mezi opisným a zvratným pasívem

Obecné otázky české stylistiky

slohové nedostatky a cesta k jejich nápravě (trpný rod opisný místo zvratného, genitivní řetězce, postavení vedle sebe místo podřazení, rozsekané věty, přílišná těsnost vyjádření, slučování nesourodých prvků v textu, střídání časů, užívání slova "takový" namísto zájmena "on", obsahové přetížení věty, rozvláčnost, nelogičnost)

Obecné otázky jazykové kultury

vztah jazyka a společnosti; vývoj české jazykové kultury od počátku až do doby současné; základní termíny jazykové kultury (úzus, norma, kodifikace)

Obecné otázky lexikologie

lexikální význam a jeho proměny v čase (metafora, metonymie, lidová etymologie = etymologické přeskupení); synonymie; homonymie; přejímání slov, ne/potřebnost přejatých slov; obohacování slovní zásoby v dějinách češtiny

Odborný styl

hlavní zásady pro psaní v odborném stylu; zásady slovosledu pro odborný styl; cvičení jako cesta k ovládnutí odborného stylu

Skloňování a časování jednotlivých slov

skloňování substantiv typu kámen, loket, břímě; host; přechod mezi typy kost a píseň; kolísání mezi typy hrad a stroj; synonymie koncovek a tvarové dublety v současné spisovné češtině (např. v lok. sg. mask. neživ. a neuter: v Mnichově × o Mnichovu, v sekretariátě/sekretariátu, v mléce/mléku; v teplákách, v balíčcích/balíčkách; ze středisek/středisk); nesprávně: k otcově jubileu apod.; skloňování osobních a přivlastňovacích zájmen; skloňování číslovek sto a tisíc; skloňování přejatých jmen v češtině - základní problematika (rod přejatých jmen a jeho určení, souvztažnost koncových samohlásek s předcházejícími hláskami), typy skloňování přejatých neživotních jmen (plně zařazená - vzory hrad, stroj, žena, nůše; jména s odlišným skloňováním (porušování principu jednoty tvaroslovného základu, souvztažnosti koncových hlásek k hláskám předcházejícím nebo souvztažnosti rodu a zakončení), dle skloňování nezařazená jména (angažmá, klišé, tabu apod.); typy datum, muzeum, drama; skloňování vlastních osobních domácích jmen končících na samohlásky × souhlásky, skloňování jmen, jež jsou původem i tvarem přídavná; skloňování vlastních osobních jmen cizích (mužských zakončených na souhlásky × samohlásky, orientálních, ženských a jmen s předložkovými pády); skloňování domácích místních jmen (jména mužského rodu sg. zakončená tvrdou či obojetnou souhláskou, pomnožná jména mužského rodu zakončená na -y, jména zakončená na -ice, jména specicfických typů: Litomyšl, Olomouc, Zubří atp.); skloňování místních jmen cizích - mužských, ženských, středních i složených, skloňování slovanských jmen souslovných; rod cizích místních jmen; vývoj časovacích typů; přehled slovesných tříd a vzorů, tvarové dublety sloves; produktivita časovacích typů

Syntax

skladební nedostatky a cesta k jejich nápravě (čas a způsob slovesa po aniž, pád přísudkového jména u sloves býti a státi se, genitiv vlastnosti v přísudku, rozložená slovesná vazba typu "je vyhovující", přivlastňovací přídavné jméno a genitiv, neshodný přívlastek s předložkou o, řetězce slov v tomtéž pádě, řetězce jmen s touž předložkou, hromadění slovesných substantiv, spojka a v různých platnostech, nepravé věty vztažné, tasemnicovité věty, souřadné spojení hlavní věty s větou vedlejší vztažnou (...která se odloupne a na jejím místě vzniká rána), porušení pararelnosti stavby vět, přílišná kondenzace, užívání spojek či, čili, nebo, neboli a anebo, vyšinutí z vazby); pořádek slov v případě přívlastků; slovosled slovesné skupiny (postupová a výčtová linie), východisko a jádro věty; zmnožení částí slovesné skupiny; slovosled spojovacích výrazů; příklonky

Tvoření slov

uvedení do problematiky slovotvorby, základní termíny; slovotvorné způsoby; významové, mluvnické a formální změny při tvoření slov; produktivnost slovotvorných typů; slovotvorný systém češtiny (odvozování podstatných a přídavných jmen a sloves příponami a předponami, tvoření slov skládáním); slovotvorba v praxi - otázka náležitého vytvoření potřebného slova (pečivárna, amalgamač, úsekizace, hasič × požárník, stavař × stavbař × stavebník)

Ne

Ne