Detail knihy #62

Chloupek, Jan

Knížka o češtině

Odeon

1974

bez ISBN

neuveden, obsah částečně vychází z Pověr o češtině (1968), tam původ: tisk

324

4,5 s.

Náhodné

V osmi kapitolách (Texty, Češtiny, Znaky a informace, Rysy a uzly, Promluvy, Styly, Zdroje a věty, Jazykovědci) je na probíraná témata nahlíženo (1) z teoretického hlediska – a to více, než je obvyklé v jiných popularizačních příručkách, kniha se často podobá jakémusi „úvodu“ do různých lingvistických oblastí –, ale (2) uváděny jsou i praktické příklady a různé „zajímavosti“. Kromě rejstříku a seznamu pramenů kniha obsahuje slovníček základních pojmů, různé termíny jsou vysvětlovány i průběžně ve výkladovém textu. Některé kapitoly jsou vnitřně podrobně členěny, jiné obsahují souvislý text třeba i v délce osmnácti stran.

Antroponomastika

původ jmen osobních (Hanák, Slovák, Slováček, Bínka, Bínek, Benke, Jan, Janda, Jenda, Čenda, Jurda, Kabrda, Danda, Ruda, Ferda, Klíma, Kubica, Gubica, Gubitz, Chlup, Noha, Huba, Kovář, Rybář, Trousil, Brousil, Velebil, Jelínek, Ryba, Kahan, Vlk); vznik přezdívek (podle místa bydliště, zaměstnání, tělesného vzhledu, z příjmení nebo jmen, příbuzenských poměrů a událostí, majetku, rčení či úsloví, zvířat)

Argot

značky žebráků kreslené na domy, značky jako forma argotu

Čeština jako národní jazyk

útvary českého národního jazyka; spisovná čeština a její funkce a hovorová čeština; interdialektická čeština; obecná čeština; otázka běžně mluveného jazyka

Dějiny lingvistické práce na českém území

odborný zájem o český jazyk (historický vývoj), vztah k empirickým přístupům (generativní gramatika)

Filozofie jazyka

myšlení o jevu jako prostředník vyjadřování; obsah sdělení a vnitřní stránka jazyková; informační jádro výpovědi (možnost pochopit i částečně srozumitelnou informaci); aspekty jazyka (společenské a politické hledisko, hledisko sociologické, strukturní, promluvové, vývojové, psycholingvistické, gnozeologické)

Fonetika

slabika; skupiny hlásek (samohláska + samohláska, samohláska + souhláska); přízvuk, intonace

Fonologie

souhláskové protiklady; systém českých samohlásek; systém českých souhlásek

Interdialekty

vztah dialektu a interdialektu; distance mezi spisovným jazykem a obecnou češtinou

Jazyk a styl jednotlivých autorů a děl

jazyk Miroslava Horníčka; porušování psanosti v beletrii (Karel Čapek); jazyk v textech Rudolfa Těsnohlídka; užívání dialektů v literatuře; pronikání obecné češtiny do literatury; pronikání nespisovných prvků v literatuře z hlediska různých jazykových plánů; hodnocení jazyka Karla Čapka

Jazyková a stylistická problematika překladu

jazyk českého překladu knihy Pan Kaplan má třídu rád

Jazyková stránka médií

jazyk předpovědí počasí; jazyk čtených veřejných projevů a témata rozhovorů v médiích; dvojznačnost věty „Aut nebyl, jak se domnívá Linhart.“; styl médií podle rubrik; jazyk inzerátů; role tazatele a dotazovaného v interview

Jednotlivá nářečí

nářeční čeština, příklady českých nářečí, příklady rozdílů; svéráznost nářeční struktury v hláskosloví; vztah nářečí a spisovného jazyka; nářečí – jazyk „lidových vypravěčů“; znalost nářečí

Jednotlivá období vývoje češtiny, osobnosti, díla (1500–1800)

čeština v dějinném vývoji (včetně doby před uvedeným obdobím)

Kontakty češtiny s jazyky neslovanskými

čeština ve vztahu se slovanskými i neslovanskými jazyky

Morfologické kategorie

pády a jejich funkce; mluvnický rod jmen a vzory; mluvnické číslo jmen; slovesná osoba, slovesný způsob; vid a slovesný rod; tři mluvnické časy v češtině – platnost predikačního děje v objektivní situaci; morfologický rozbor – porovnání české a německé věty téhož významu; flektivní morfémy jazyka; životnost; kmeny sloves, vzory prézentních tříd

Nejazyková komunikace

vyjádření jazykové × nejazykové; paralela znakového systému jazyka a světelné signalizace (semaforů); řeč lidí × zvířat; jazyk jako konvence; teorie informace;

Obecné otázky české stylistiky

definice jazykového stylu a stylistiky; subjektivní a objektivní slohotvorní činitelé; charakteristika funkčních stylů (umělecký, odborný, popularizační, publicistický); specifičnost uměleckého stylu vzhledem k jiným stylům; způsoby rozlišování projevů dle formy (Jedlička); funkční styly a funkce promluvy; zakotvenost × nezakotvenost promluvy ve skutečnosti kolem původce projevu a adresáta; kontextová vázanost jednotlivých promluv mezi sebou; faktor přítomnosti × nepřítomnosti adresáta; citovost × necitovost promluv; řeč pro řeč samu, bez sdělování myšlenek; spisovný jazyk v psaném projevu, literárnost jazyka; jazyk lidové slovesnosti; poetizace textu; diferenciace stylové a diferenciace mezi jazykovými útvary

Obecné otázky jazykové kultury

stručná a věcně nepřesná vyjádření (Vstupujeme do týdne, kdy se pracující lid před 25 lety rozhodl pro socialismus, 60. výročí založení ČSR × ČSSR); automatizace vyjadřování, nevhodnost zvolených slov v závislosti na kontextu (perníková chaloupka × samostatná obytná jednotka kompletně konstruovaná z trvanlivého pečiva)

Obecné otázky lexikologie

hodnocení spojení dříve narozený; hodnocení frází, jejich místo v hovorovém stylu; přirovnání, přenášení významu; užívání cizích slov jako citátových (sbornaja, sovět, chozraščot, impeachment, Kongres, Velký lidový chural, Sejm, playboy, playback, live, come back, führer, duce, caudillo, obergruppenführer, endlösung); obecnost a jedinečnost jmen; vlastní jména, vlastní názvy; posuny významů v závislosti na jazyce, době, prostředí (černoch, barevní, vyznamenat se, laik atd.); módní slova a spojení (názvy podniků zakončené na -ex, vytvořit prostor pro, zpochybňovat, zdůvodňovat, s tím, v podmínkách našeho města, hokejový maraton, otevřely se brány veletrhu)

Původ a význam jednotlivých slov

vlak; šíře významu sloves jít a jet; špička a další slova pro kocovinu: harafica, opice; kus; antoušek; mameluk; vědět a vidět; píšťala; pluh; chléb; jeseň; slečna; učit; jitrocel; strom; stůl; pletáž

Skloňování a časování jednotlivých slov

tvaroslovné dublety; tvary osobních zájmen v sg. × v pl.

Slovnědruhová klasifikace

slovní druhy – kritéria klasifikace

Syntax

definice věty a výpovědi; dvojčlenné a jednočlenné věty; věty podle původce činnosti; věty slovesné, neslovesné; věty podle postoje vůči posluchači (oznamovací sdělení, rozkazovací sdělení, tázací sdělení); větný rozbor (větné dvojice, přísudková a podmětová část věty, příklady rozborů); souvětí (podřadné, souřadné, druhy souvětí); nepravé věty vztažné; vazby číslovek s počítanými předměty (spojení typu sto jeden voják); přivlastňování jediné osobě (učení Marxovo × učení Marxe); složitost souvětných typů, druhy vedlejších vět; významové a gramatické vztahy ve větě; výpověď a modalita; slovosled promluv (základ výpovědi, jádro výpovědi, aktuální členění větné, faktor gramatický, rytmický a důrazový)

Toponomastika

místní jména v příslovích; původ místních jmen Biskupice, Němčany, Bubny, Lhota, Lhotka, Jičín, Slavkov, Benešov, Brno, Praha, Žabovřesky, Komárov, ulice Hlinky, Určice, Ostopovice, Klenovice, Olomouc, Hloubětín, Svrabov, Oselno, Prasetice, Prasetín, Náchod, Davlice, Jezdonice, Přelíc, Řisuty, Skůry, Bůhzdař, Budějovice, Treboň, Slatiňany

Tvoření slov

přechylování názvů povolání; změna slova popisného v značkové (zemětřesení, párek); špička – špičkový; různá nebo odlišná motivace slov v různých jazycích (stůl, mrakodrap, elektrický proud); pojmenování květin v češtině (modřenec, zlatice, srdcovka, čapí můstek, pětour, kopytník, blatouch, hořec, májovka, václavka, mydlice, plicník, sněženka); přenášení významu; morfémy a jejich obměnitelnost

Vztah psané a mluvené podoby jazyka

mluvenost × psanost

Ano

Ano